|
Z Lednice kolem osmi zámečků do Valtic
Pro pěší
i cyklisty sestavil Luboš Velecký ml.
Z Lednice se vydáme cestou k „Lednickým rybníkům“.
Nejkratší cesta vede polní cestou přes železniční přejezd 200 m východně
od nádraží. U Prostředního rybníka odbočíme doprava a naučnou stezkou
pokračujeme k Rybničnímu zámečku.
Rybniční
zámeček – jednoduchá elegantní empírová
budova s kuželkovou balustrádou a rizality s tympanony v obou průčelí.
V průčelí jsou tři francouzská okna s balkonem. Zámeček byl vybudován
podle projektu Josefa Kornhäusela v letech 1814-1816. Sloužil při
shromažďování lovců před zahájením lovu na vodní ptactvo. V r. 1922 jej
Lichtenštejn dal k dispozici ornitologům a byla zde
i původní Biologická stanice Vysokých škol brněnských, kterou založil
Prof. Dr. Emil Bayer.
Po břehu
Prostředního a Hlohoveckého rybníka se dostaneme k Hraničnímu zámečku.
Hraniční
zámeček, dříve „Na rozhraní – je postaven na bývalé hranici mezi
markrabstvím moravským a vévodstvím rakouským. Tuto
hranici připomíná nápis „Zwischen österreich
und Mähren“. Hranice zde byla do 30.6.1920. Tenkrát bylo připojeno
Valticko k ČSR jako jediná část požadovaného Moravského pole. Původní
projekt vypracoval snad Franz Engel, nebo dokonce Josef Kornhäusel. Dnešní
empírová stavba postavená na pilotách a roštech je dílem Engelova nástupce
Josefa Popellacka. Vznikla v letech 1826 – 1827. Na plánech údajně
pracoval také zednický mistr Karel Schlepa. Kámen pro budovu byl lámán i v archlebovském
lomu. Na stavbě pracovali mikulovský kamenický mistr Schebesta, lednický
zámečník Petr Schmidl, valtický zámečník mistr Jan Speitel, pozlačovač
Antonín Polt, vídeňský malíř Lichner a sklenářské
práce obstarávala Terezie Hubertova. Budovu tvoří tři pavilony, z nichž
prostřední má otevřenou lodžii. Středem budovy protéká hraniční potůček,
který vytékal z vázy u sochy ležící nymfy. Celkem stálo vybudování
Hraničního zámku 70573 zl. Dnes je zde restaurace.
Od
zámečku pokračujeme po jižním břehu rybníka až ke kolejím u Mlýnského
rybníka. Zde se dáme doprava k Novému dvoru.
Nový
dvůr – Josef Hardtmuth přestavěl v letech
1809 – 1810 hospodářskou usedlost pro chov vzácných španělských ovcí
merinos. Asi o 10 let později stavbu doplnil Franz Engel tzv. rotundou,
kruhovým sálem s ornamentální malbou, odděleným prosklenými stěnami od
stáje pro 20 kusů krav vzácného bernského plemene. Dvůr je dnes znám
chovem koní.
K zámečku Tři grácie je to jen asi 500 m západně po
asfaltové silnici.
Tři
grácie – Stavbu vybudoval v letech 1824
-1825 stavitel Franz Engel; tvoří polokruh, spočívající na 12 jonských
sloupech, jímž odpovídá rovněž tolik výklenků ve stěně. Ve výklencích jsou
umístěny alegorické sochy klasického umění a věd
od Josefa Kliebera z Tyrol. Sochy dříve zdobily odstraněný tzv. Chrám můs
v lednickém parku. Sousoší tří antických bohyní (řec. Palas Athéna,
Afrodité a Artemis), (lat. Minerva, Venuše a Diana),
vytesané z jednoho balvanu od Martina Fišera, stávalo původně před grotou
v lednickém parku. Dnes setrvává uprostřed nádvoří empírového chrámu.
Mramor, potřebný ke stavbě, byl dopraven z budovy zrušeného kláštera na
Vranově. Práce s mramorem a mozaika je dílem tří bratří Martinettiů
z Itálie. Vzadu k obvodní zdi je přistavěn valeně sklenutý a malovanou
architekturou zdobený sál s tříosou toskánskou lodžií. Za povšimnutí stojí
krásná měděná socha bohyně Psyché od Leopolda Kieslinga.
Po červené
turistické značce pokračujeme lesní cestou ke kapli sv. Huberta
kaple sv. Huberta
- otevřená novogotická kaplička postavená v r. 1855
podle plánů Jiřího Wingelmüllera, po jeho smrti stavitelem Janem
Heidrichem. Kámen z Vídně a z Eggenberku byl do Valtic dopravován po
železnici. Na soklu oltářní menzy jsou umístěny sochy klečících andělů.
Vnitřní pozdně gotické žebroví nese mírně zakročenou kopuli. Na příporách
a vnějších pilířích jsou fialy, které jsou stejně jako hrany střešního
jehlance a oblouky otevírající vnitřek stavby zdobeny tzv. kraby - bohatě
tvarovanými poupaty. Trojúhelníkové vimperky nad římsou jsou vyplněny
slepými novogotickými kružbami. Ve vrcholu jehlance je kříž zdobený
křížovou kytkou. Pozornému návštěvníkovi neuniknou na vnitrních stěnách
kamenické značky a jména stavitelů a architektů v lichten-štejnských
službách J. Wingelmüllera, K. Kerna, J. Heindricha,
J. Popellacka a K. Stürmera.
Nad oltářem stojí socha světce se psem u nohou. Sv. Hubert byl dle legendy
náruživým lovcem až do té doby, kdy uviděl jelena se zářícím křížem mezi
parohy. Tím byl tak dojat, že se své vášně - lovu - zřekl. Stal se
patronem lovců a na jeho počest vystavěl kníže Alois II., sám nadšený
milovník štvanic, tuto kapli. Sochařskou výzdobu vytvořil Josef Högler. Až
do sedmdesátých let minulého století bývala tu 3. listopadu
sloužena mše, jíž se zúčastnila celá lovecká společnost.
...
Nato nastala štvanice. V uzavřeném voze byl na příhodné místo přivezen
jelen a na znamení vůdce lovu byl vypuštěn. Ulekaný jelen mrštným skokem
vyřítí se z vozu a pádí proti větru. Raduje se ze svobody, ale jen
nakrátko. Když zmizel z dohledu, dá „master“ znamení trubkou a štvanice
počíná. Psi, k tomu účelu dlouho před tím cvičení, větří z dálky jelena a
prvý, když najde stopu, radostně zaštěká. Klubko strakatých psů se
rozvinuje v dlouhou pestrou šňůru. Nejsilnější vedou.I koně potahují uzdy,
nabírají do skoku, jezdci v červených kabátech letí cestou necestou, polem
nepolem, vodou, ničemu se nevyhýbají, aby se nepozdili, neboť vítězem je
ten, kdo dostihne jelena první. Ten prchá polem. Doháněn psy vrazí do vsi
i do města, skáče přes ploty do zahrad, psi i jezdci za ním. (Při štvanici
r.1867, když běžel ulicí Břeclavskou, skočil do lékárny Milosrdných bratří
a tam klesl u stolu. Přítomný lékárník prý se hrozně tohoto neočekávaného
zákazníka ulekl, takže byl tři dny bez chuti.) Když byl jelen uštván a
dostižen, ozvalo se jásavé „halali“. Při prvém honu nechávali jej psům na
pospas, aby po druhé běželi s větší chutí. Psi hltavě rvali a trhali
chycenou kořist a za chvíli jen krvavá tráva a velké kosti zůstaly tu jako
němí svědkové strašných hodů. Při dalších honech chycená zvěř byla
spoutána, odvezena a když se poněkud zotavila - běžela znovu. Kníže Jan
II. však tyto štvanice pro jejich surovost zastavil.
Po
dvou kilometrech se dostaneme k Dianinu chrámu.
Dianin
chrám (Rendez – vous) –
Monumentální stavbu v podobě římského triumfálního oblouku na nejvyšším
místě Bořího lesa postavil proslavenému válečníku napoleonského období
Janu I. Josefovi Josef Kornhäusel podle projektu Josefa Hardtmutha
v letech 1810 – 1813. V horním patře stavby je umístěn komorní hudební a
taneční sál. Budova připomíná stavby triumfálních oblouků, jaké v Římě
stavěli vítězným vojevůdcům. Nazývá se také Dianin chrám na počet Diany,
římské bohyně lovu, na nějž se vydávala nejraději v noci a proto i bohyně
luny. Mistrné skulptury provedl sochař Josef Klieber. Strop oblouku zdobí
řady jemně pracovaných štukových růžic typických pro empír, čtyři sloupy
po stranách nesou alegorické figury představující jednotlivé denní doby.
Nad klenutím je zasazena atika - bohyně lovu Diana, jíž je stavba
zasvěcena, je zpodobněna v centru prostředního reliéfu průčelí na trůne
posazeném na sloupu. Má na hlavě svůj atribut - měsíční srpek, neboť
bývala také ztotožňována s bohyní měsíce jež znázorňuje hold Dianě
a výjevy s lovu. Plochy mezi korintskými sloupy vyplňuje několik reliefů.
Na jižní straně: Faun učí mladého Bakcha hrát na píšťaly. Diana laškuje
se psem. Štvanice. Hon na divoké kance. Na severní straně: Spící Endymion.
Bakchantka. Diana a Aktaeon. Lov jelenů. Koupající se nymfy, které
pozoruje Kupidos. Na přední straně je latinský nápis: „Dianě, lovkyni a
jejím ctitelům. Jan, kníže z liechtenštejnu 1812“. Na zadní straně
latinský hexametr: „Tobě jsem, milá Fébova sestro, zasvětil chrám, kéž bez
poskvrny roste ti vždy k poctě háj!“
Na louce před Rendez - vous bývalo dostaveníčko všeho panstva, které se
sjelo na hlučné štvanice. Za pěkného počasí byla prostřena snídaně na
lučině, jindy se celá pestrá společnost hostila v sále třetího poschodí.
Celá výzdoba měla lovecký ráz. V některých pokojích
visely na stěnách obrázky ulovených rarit zvěře, v jiných trofeje, jinde
opět obrázky ulovených dravců a obraz štvanice. Sál zdobily čtyři
symbolické sochy (divadlo, spisovatelství, hudba, tanec) pěkné štuky a
amoreti.Při planoucím krbu se rozjařovali lovci na divokou jízdu.
Od
zámečku pokračujeme po červené turistické značce do Valtic. Cestou
projdeme částí Ladenské aleje, kde mineme kapličku sv. Anny. U hřbitova se
můžeme odchýlit asi 500 m na západ a projít lesoparkem k Belvederu.
Belveder
– Zámeček na Liščím vrchu postavil r. 1802
Josef Hardtmuth jako knížecí bažantnici. Objekt byl r.1894 požárem značně
poškozen a následně znovu upraven. Zvláště zajímavě byla zařízena střední
osmiboká místnost jako čínská síň: uprostřed sedící Číňan kýval hlavou,
dokola na uměle řezaných sedátkách jeho druhové s ještěrkami
nebo ovocem, při zdech černě lakované perletí vykládané židle, na stěnách
nádherné porcelánové lampiony, s kopule vise skvostný lustr s čínskými
draky, stěny zdobilo šest velkých obrazů s čínskými motivy malovanými na
hedvábí. K tomuto salonku se připojují po obou stranách pokoje, jichž
stěny a stropy krášlily ruční malby, provedené empirovým stylem. V
některých byly sbírky vzácného porcelánu, Dvůr zámečku obklopovaly
rozsáhlé voliéry, v nichž dříve chovali vzácné druhy bažantů. Ještě v r.
1928 byla zahájena obnova Belvederu, kam měly být mj. instalovány hedvábné
tapety, původem z Versailles, které asi 85 let zdobily čínský pavilon
v Lednici, zbořený v r. 1882. Smrt knížete v r. 1929 způsobila, že práce
nebyly nikdy dokončeny. Později zde měla své pracoviště Akademie věd.
Budova značně utrpěla neodbornými zásahy a dnes ji
opravuje nový uživatel – Ústav památkové péče v Brně.
Ve
Valticích na náměstí můžeme navázat na vinařskou stezku, která nás přivede
k další z romantických staveb, ke Kolonádě.
Kolonáda
- Též Rajstna (vniklo zkomolením staroněm.
Reistenberg – česky kopec Chrastiny). Projekt glorietu vypracoval Josef
Hardtmuth v r. 1910. Stavbu dokončil Josef Kornhäusel v r. 1817 na
nejvyšším bodě Lednicko – valtického arálu, na kopci Homole (291 m). Téměř
o 100 m přečnívá město. Na 24 mohutných sloupech ozdobených korintskými
hlavicemi spočívá galerie podepřená uprostřed pilíři, které tvoří bránu,
bylo zhotoveno původně z pískovce. Protože již na počátku 20. století bylo
sloupoví silně narušeno, bylo nahrazeno betonovými sloupy, které zhotovili
bratři Stürmerové s použitím drceného vápence. Kolonáda byla opravována v roce
1907 architektem působícím v lichtenštejnských
službách - Karlem Weinbrennerem. Na severní straně stavby čteme věnování:
„Syn otci, bratr bratrům! na jižní straně jsou slova: „Nezapomenutelným
předkům jediný zůstávající syn“. Nápisy tu naznačují, že tímto pomníkem
uctil kníže Jan I. (1805-36) památku svého otce Františka Jos. I.
(1772-81) a svých dvou záhy zemřelých bratří Alosia
I. (1781-1805) a Filipa (+1802). Pískovcové sochy ve výklencích kolonády
jsou podoby tří jmenovaných knížat oděných do římských tóg a socha
budovatele stavby, Jana I., v odění římského
vojevůdce. Jižní stranu kolonády i vnější stěny postranních pavilonů zdobí
pěkně modelované náhrobní urny. Autor sochařské výzdoby Josef Klieber zde
pracoval snad až do r. 1823. Plochy nad sochami jsou vyplněny reliefy, jež
naznačují záliby a vlastnosti jednotlivých knížat. Vidíme tam vyjádřenu
dobročinnost, podporu umění; chytrost, studium, literární činnost; hudbu,
sochařství, štědrost; zemědělství, lov, architekturu, válečnictví.
Kolonáda je krásnou rozhlednou. Po točitých schodech můžeme vystoupit na
plochou střechu vyhlídky.
Použité prameny:
Dr. Metoděj Zemek a kol.:
Valtice – Musejní spolek v Brně 1970
Ivanka Špatková: Lednice -
park a skleník 2000
Jakub Fintajsl: Valtice a okolí
J. Novák, J. Kulich, E. Dvořáková: Lednicko – valtický areál –
Gloriet
2001
Luděk Rotrekl:
www.rotrekl.cz
Milan M. Buben: Česká zemská
šlechta – Liechtensteinové - 1995
Pavel Zatloukal: Architektura neoklasicismu – Morava 1780 – 1840
PhDr.Emil Kordiovský a kol.: Město Valtice 2001
Vladimír Voldán, Alois Menšík: F 94 Velkostatek Valtice 1391 – 1945 –
Brno 1960
Zdeněk Novák: Lednicko-valtický areál jako významný doklad krajinářské
tvorby ve střední Evropě – Zprávy památkové péče Roč.LIII/1993 |
Valtice
Lednicko-valtický areál
Mapa regionu - stránka JMK
Mapa Google Maps
Turistické regiony
Plánovač cest Map24
Plánovač cest Amapy
Plánovač cest Supermapy
Místopisný rejstřík LVA a okolí
|
Kulturní kalendář - Valtice
Kulturní kalendář - Břeclav
Kulturní
kalendář - Hlohovec
Kulturní kalendář - Lednice
Kulturní kalendář - Mikulov
Kulturní kalendář - Poysdorf
|
