Z Lednice kolem osmi zámečků do Valtic

Pro pěší i cyklisty sestavil Luboš Velecký ml. 
Z Lednice se vydáme cestou k „Lednickým rybníkům“. Nejkratší cesta vede polní cestou přes železniční přejezd 200 m východně od nádraží. U Prostředního rybníka odbočíme doprava a naučnou stezkou  pokračujeme k Rybničnímu zámečku

Rybniční zámečekjednoduchá elegantní empírová budova s kuželkovou balustrádou a rizality  s tympanony v obou průčelí. V průčelí jsou tři francouzská okna s balkonem. Zámeček byl vybudován podle projektu Josefa Kornhäusela v letech 1814-1816. Sloužil při shromažďování lovců před zahájením lovu na vodní ptactvo. V r. 1922 jej Lichtenštejn dal k dispozici ornitologům a byla zde i původní Biologická stanice Vysokých škol brněnských, kterou založil Prof. Dr. Emil Bayer.

Po břehu Prostředního a Hlohoveckého rybníka se dostaneme k Hraničnímu zámečku.

Hraniční zámeček, dříve „Na rozhraní – je postaven na bývalé hranici mezi markrabstvím moravským a vévodstvím rakouským. Tuto hranici připomíná nápis „Zwischen österreich und Mähren“. Hranice zde byla do 30.6.1920. Tenkrát bylo připojeno Valticko k ČSR jako jediná část požadovaného Moravského pole. Původní projekt vypracoval snad Franz Engel, nebo dokonce Josef Kornhäusel. Dnešní empírová stavba postavená na pilotách a roštech je dílem Engelova nástupce Josefa Popellacka. Vznikla v letech 1826 – 1827. Na plánech údajně pracoval také zednický mistr Karel Schlepa. Kámen pro budovu byl lámán i v archlebovském lomu. Na stavbě pracovali mikulovský kamenický mistr Schebesta, lednický zámečník Petr Schmidl, valtický zámečník mistr Jan Speitel, pozlačovač Antonín Polt, vídeňský malíř Lichner a sklenářské práce obstarávala Terezie Hubertova. Budovu tvoří tři pavilony, z nichž prostřední má otevřenou lodžii. Středem budovy protéká hraniční potůček,
který vytékal z vázy u sochy ležící nymfy. Celkem stálo vybudování Hraničního zámku 70573 zl. Dnes je zde restaurace.

Od zámečku pokračujeme po jižním břehu rybníka až ke kolejím u Mlýnského rybníka. Zde se dáme doprava k Novému dvoru.

Nový dvůrJosef Hardtmuth přestavěl v letech 1809 – 1810 hospodářskou usedlost pro chov vzácných španělských ovcí merinos. Asi o 10 let později stavbu doplnil Franz Engel tzv. rotundou, kruhovým sálem s ornamentální malbou, odděleným prosklenými stěnami od stáje pro 20 kusů krav vzácného bernského plemene. Dvůr je dnes znám chovem koní.

K zámečku Tři grácie je to jen asi 500 m západně po asfaltové silnici.

Tři grácie – Stavbu vybudoval v letech 1824 -1825 stavitel Franz Engel; tvoří polokruh, spočívající na 12 jonských sloupech, jímž odpovídá rovněž tolik výklenků ve stěně. Ve výklencích jsou umístěny alegorické sochy klasického umění a věd
od Josefa Kliebera z Tyrol. Sochy dříve zdobily odstraněný tzv. Chrám můs v lednickém parku.  Sousoší tří antických bohyní (řec. Palas Athéna, Afrodité a Artemis), (lat. Minerva, Venuše a Diana), vytesané z jednoho balvanu od Martina Fišera, stávalo původně před grotou v lednickém parku. Dnes setrvává uprostřed nádvoří empírového chrámu. Mramor, potřebný ke stavbě, byl dopraven z budovy zrušeného kláštera na Vranově. Práce s mramorem a mozaika je dílem tří bratří Martinettiů z Itálie. Vzadu k obvodní zdi je přistavěn valeně sklenutý a malovanou architekturou zdobený sál s tříosou toskánskou lodžií. Za povšimnutí stojí krásná měděná socha bohyně Psyché od Leopolda Kieslinga.

Vaše svatební fotografie musí být krásné a plné vzpomínek! Náš svatební fotograf je profesionál, který pracuje s tou nejlepší technikou a s dokonalým citem pro detail, Vaše fotografie budou tak dokonalé a všemi obdivované.

Po červené turistické značce pokračujeme lesní cestou ke kapli sv. Huberta

kaple sv. Huberta - otevřená novogotická kaplička postavená v r. 1855 podle plánů Jiřího Wingelmüllera, po jeho smrti stavitelem Janem Heidrichem. Kámen z Vídně a z Eggenberku byl do Valtic dopravován po železnici. Na soklu oltářní menzy jsou umístěny sochy klečících andělů. Vnitřní pozdně gotické žebroví nese mírně zakročenou kopuli. Na příporách a vnějších pilířích jsou fialy, které jsou stejně jako hrany střešního jehlance a oblouky otevírající vnitřek stavby zdobeny tzv. kraby - bohatě tvarovanými poupaty. Trojúhelníkové vimperky nad římsou jsou vyplněny slepými novogotickými kružbami. Ve vrcholu jehlance je kříž zdobený křížovou kytkou. Pozornému návštěvníkovi neuniknou na vnitrních stěnách kamenické značky a jména stavitelů a architektů v lichten-štejnských službách J. Wingelmüllera, K. Kerna, J. Heindricha,   J. Popellacka a K. Stürmera. Nad oltářem stojí socha světce se psem u nohou. Sv. Hubert byl dle legendy náruživým lovcem až do té doby, kdy uviděl jelena se zářícím křížem mezi parohy. Tím byl tak dojat, že se své vášně - lovu - zřekl. Stal se patronem lovců a na jeho počest vystavěl kníže Alois II., sám nadšený milovník štvanic, tuto kapli. Sochařskou výzdobu vytvořil Josef Högler. Až do sedmdesátých let minulého století bývala tu 3. listopadu sloužena mše, jíž se zúčastnila celá lovecká společnost.

... Nato nastala štvanice. V uzavřeném voze byl na příhodné místo přivezen jelen a na znamení vůdce lovu byl vypuštěn. Ulekaný jelen mrštným skokem vyřítí se z vozu a pádí proti větru. Raduje se ze svobody, ale jen nakrátko. Když zmizel z dohledu, dá „master“ znamení trubkou a štvanice počíná. Psi, k tomu účelu dlouho před tím cvičení, větří z dálky jelena a prvý, když najde stopu, radostně zaštěká. Klubko strakatých psů se rozvinuje v dlouhou pestrou šňůru. Nejsilnější vedou.I koně potahují uzdy, nabírají do skoku, jezdci v červených kabátech letí cestou necestou, polem nepolem, vodou, ničemu se nevyhýbají, aby se nepozdili, neboť vítězem je ten, kdo dostihne jelena první. Ten prchá polem. Doháněn psy vrazí do vsi i do města, skáče přes ploty do zahrad, psi i jezdci za ním. (Při štvanici r.1867, když běžel ulicí Břeclavskou, skočil do lékárny Milosrdných bratří a tam klesl u stolu. Přítomný lékárník prý se hrozně tohoto neočekávaného zákazníka ulekl, takže byl tři dny bez chuti.) Když byl jelen uštván a dostižen, ozvalo se jásavé „halali“. Při prvém honu nechávali jej psům na pospas, aby po druhé běželi s větší chutí. Psi hltavě rvali a trhali chycenou kořist a za chvíli jen krvavá tráva a velké kosti zůstaly tu jako němí svědkové strašných hodů. Při dalších honech chycená zvěř byla spoutána, odvezena a když se poněkud zotavila - běžela znovu. Kníže Jan II. však tyto štvanice pro jejich surovost zastavil.

Po dvou kilometrech se dostaneme k Dianinu chrámu.

Dianin chrám (Rendez – vous) Monumentální stavbu v podobě římského triumfálního oblouku na nejvyšším místě Bořího lesa postavil proslavenému válečníku napoleonského období Janu I. Josefovi Josef Kornhäusel  podle projektu Josefa Hardtmutha v letech 1810 – 1813. V horním patře stavby je umístěn komorní hudební a taneční sál. Budova připomíná stavby triumfálních oblouků, jaké v Římě stavěli vítězným vojevůdcům. Nazývá se také Dianin chrám na počet Diany, římské bohyně lovu, na nějž se vydávala nejraději v noci a proto i bohyně luny. Mistrné skulptury provedl sochař Josef Klieber. Strop oblouku zdobí řady jemně pracovaných štukových růžic typických pro empír, čtyři sloupy po stranách nesou alegorické figury představující jednotlivé denní doby. Nad klenutím je zasazena atika - bohyně lovu Diana, jíž je stavba zasvěcena, je zpodobněna v centru prostředního reliéfu průčelí na trůne posazeném na sloupu. Má na hlavě svůj atribut - měsíční srpek, neboť bývala také ztotožňována s bohyní měsíce jež znázorňuje hold Dianě a výjevy s lovu. Plochy mezi korintskými sloupy vyplňuje několik reliefů. Na jižní straně: Faun učí mladého Bakcha hrát na píšťaly. Diana laškuje se psem. Štvanice. Hon na divoké kance. Na severní straně: Spící Endymion. Bakchantka. Diana a Aktaeon. Lov jelenů. Koupající se nymfy, které pozoruje Kupidos. Na přední straně je latinský nápis: „Dianě, lovkyni a jejím ctitelům. Jan, kníže z liechtenštejnu 1812“. Na zadní straně  latinský hexametr: „Tobě jsem, milá Fébova sestro, zasvětil chrám, kéž bez poskvrny roste ti vždy k poctě háj!“

Na louce před Rendez - vous bývalo dostaveníčko všeho panstva, které se sjelo na hlučné štvanice. Za pěkného počasí byla prostřena snídaně na lučině, jindy se celá pestrá společnost hostila v sále třetího poschodí. Celá výzdoba měla lovecký ráz. V některých pokojích visely na stěnách obrázky ulovených rarit zvěře, v jiných trofeje, jinde opět obrázky ulovených dravců a obraz štvanice. Sál zdobily čtyři symbolické sochy (divadlo, spisovatelství, hudba, tanec) pěkné štuky a amoreti.Při planoucím krbu se rozjařovali lovci na divokou jízdu.

Od zámečku pokračujeme po červené turistické značce do Valtic. Cestou projdeme částí Ladenské aleje, kde mineme kapličku sv. Anny. U hřbitova se můžeme odchýlit asi 500 m na západ a projít lesoparkem k Belvederu.

BelvederZámeček na Liščím vrchu postavil r. 1802 Josef Hardtmuth jako knížecí bažantnici. Objekt byl r.1894 požárem značně poškozen a následně znovu upraven. Zvláště zajímavě byla zařízena střední osmiboká místnost jako čínská síň: uprostřed sedící Číňan kýval hlavou, dokola na uměle řezaných sedátkách jeho druhové s ještěrkami nebo ovocem, při zdech černě lakované perletí vykládané židle, na stěnách nádherné porcelánové lampiony, s kopule vise skvostný lustr s čínskými draky, stěny zdobilo šest velkých obrazů s čínskými motivy malovanými na hedvábí. K tomuto salonku se připojují po obou stranách pokoje, jichž stěny a stropy krášlily ruční malby, provedené empirovým stylem. V některých byly sbírky vzácného porcelánu, Dvůr zámečku obklopovaly rozsáhlé voliéry, v nichž dříve chovali vzácné druhy bažantů. Ještě v r. 1928 byla zahájena obnova Belvederu, kam měly být mj. instalovány hedvábné tapety, původem z Versailles, které asi 85 let zdobily čínský pavilon v Lednici, zbořený v r. 1882. Smrt knížete v r. 1929 způsobila, že práce nebyly nikdy dokončeny. Později zde měla své pracoviště Akademie věd. Budova značně utrpěla neodbornými zásahy a dnes ji opravuje nový uživatel – Ústav památkové péče v Brně.

Ve Valticích na náměstí můžeme navázat na vinařskou stezku, která nás přivede k další z romantických staveb, ke Kolonádě.

Kolonáda - Též Rajstna (vniklo zkomolením staroněm. Reistenberg – česky kopec Chrastiny). Projekt glorietu vypracoval Josef Hardtmuth v r. 1910. Stavbu dokončil Josef Kornhäusel v r. 1817  na nejvyšším bodě Lednicko – valtického arálu, na kopci Homole (291 m). Téměř o 100 m přečnívá město. Na 24 mohutných sloupech ozdobených korintskými hlavicemi spočívá galerie podepřená uprostřed pilíři, které tvoří bránu, bylo zhotoveno původně z pískovce. Protože již na počátku 20. století bylo sloupoví silně narušeno, bylo nahrazeno betonovými sloupy, které zhotovili bratři Stürmerové s použitím drceného vápence. Kolonáda byla opravována v roce 1907 architektem působícím v lichtenštejnských službách - Karlem Weinbrennerem. Na severní straně stavby čteme věnování: „Syn otci, bratr bratrům! na jižní straně jsou slova: „Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn“. Nápisy tu naznačují, že tímto pomníkem uctil kníže Jan I. (1805-36) památku svého otce Františka Jos. I. (1772-81) a svých dvou záhy zemřelých bratří Alosia I. (1781-1805) a Filipa (+1802). Pískovcové sochy ve výklencích kolonády jsou podoby tří jmenovaných knížat oděných do římských tóg a socha budovatele stavby, Jana I., v odění římského vojevůdce. Jižní stranu kolonády i vnější stěny postranních pavilonů zdobí pěkně modelované náhrobní urny. Autor sochařské výzdoby Josef Klieber zde pracoval snad až do r. 1823. Plochy nad sochami jsou vyplněny reliefy, jež naznačují záliby a vlastnosti jednotlivých knížat. Vidíme tam vyjádřenu dobročinnost, podporu umění; chytrost, studium, literární činnost; hudbu, sochařství, štědrost; zemědělství, lov, architekturu, válečnictví. Kolonáda je krásnou rozhlednou. Po točitých schodech můžeme vystoupit na plochou střechu vyhlídky.

Použité prameny:
Dr. Metoděj Zemek a kol.:
Valtice – Musejní spolek v Brně 1970
Ivanka Špatková: Lednice - 
park a skleník 2000
Jakub Fintajsl: Valtice a okolí
J. Novák, J. Kulich, E. Dvořáková: Lednicko – valtický areál –
Gloriet 2001
Luděk Rotrekl: www.rotrekl.cz
Milan M. Buben: Česká zemská
šlechta – Liechtensteinové - 1995
Pavel Zatloukal: Architektura neoklasicismu – Morava 1780 – 1840
PhDr.Emil Kordiovský a kol.: Město Valtice 2001
Vladimír Voldán, Alois Menšík: F 94 Velkostatek Valtice 1391 – 1945 – Brno 1960
Zdeněk Novák: Lednicko-valtický areál jako významný doklad krajinářské tvorby ve střední Evropě – Zprávy památkové péče Roč.LIII/1993


Sklep U Sommeliera


Průvodce po Lednicko-valtickém areálu a Mikulově

Typ aktivity: Cykloturistika, Organizovaná turistika, Pěší turistika, Za poznáním. Doporučujeme pro: Mladé a aktivní, Sportovní rodiny, Zvídavé rodiny, Starší a pokročilé.
Pouze s průvodcem máte možnost poznat ta nejkrásnější zákoutí Valtic, Lednice, Mikulova a Pálavy.

Provedeme vás autem, pěšky i na kole. Jsme rájem pro cykloturisty.